Jsi hořlavina a to je zlý
pár lahví vína tě porazí.
Jestli si myslíš, že je lehký takhle s tebou žít
tak to se mejlíš, strašně dlouho už jsem neměl klid,
jsi hořlavina, a to je zlý.

Jsi divočina, a to je zlý,
nášlapná mina tě porazí
Jestli tě nudí pořád se mnou být, tak můžeš zas jít
a všechny krámy co sis nahrabala sebou si vzít
jsi divočina a to je zlý.

Mám z tebe žízeň a to mě trápí
velikou žízeň a jdu se napít.
Mám z tebe žízeň a to mě trápí
velikou žízeň musím se napít,napít,napít.

Jsi kocovina a to je zlý
zadřená špína ta poslední.
Jestli si myslíš že jsem hotovej z televizních zpráv
tak to jsi vedle jak ta jedle radši se mě zbav
jsi kocovina a to je zlý.

Máš dlouhý vlasy delší, než mám já.
Máš dlouhý vlasy vo hodně delší, než mám já,
mě někdy k ránu zdá se, že krátší rozum máš.

Máš těsný šaty, lepěj se na tělo tvý
Máš těsný šaty, lepěj se na tělo tvý
pořád si myslíš, že mi to stačí ke štěstí.

Vysoký boty, jsou vyšší než jsem já
tvý vysoký boty, dělaj tě vyšší, než jsem já.
Jenže z takový vejšky, se taky rychle spadnout dá.

Máš modrý voči, jako nebe nade mnou
máš modrý voči, modrý jak nebe nade mnou
smůla jen že vidíš s nima mou knížku šekovou.

Tvý štíhlý boky vlněj se ráno ve dveřích
tvý štíhlý boky vlněj se ráno ve dveřích
a jen sám bůh ví, kde a s kým právě večeříš.

Co víc mám říct, teď už víš všechno co jsem chtěl
co dál ti říct, slyšelas všechno, co jsem chtěl.
Tak už zapomeň baby, jako já dávno zapoměl.

Nevěrný kráčí sám a s těžkou hlavou
nepadá na hubu jenom se houpe v kolenou
v tom cizím městě kde nikoho nezná
upírá zrak do nebe a hledá kde padá hvězda.

Náměsíčník zvedá svý ruce před sebe
a hrome ten chlap je z noci celej bez sebe.
Náměsíčník chodí po střechách každej den
nevnímá co je život a ani co je sen.

A okna hotelů probleskují tmou
když vezou ho domů černou limuzínou.

Až přijde ráno, až přijde den
až projdem bránou, a skončí sen
černej havran kolem tiše proletí
na cestě leží divný prokletí,
až přijde ráno, až přijde den.

Jen mlha vznáší se kolem nás
a v černým plášti obchází čas.
stíny se opíraj' do zaprášených zdí,
a svíčky čekaj' až se rozední,
až přijde ráno , až přijde den.

Oh, až přijde ráno , až přijde den.

Večer se blíží a pochodně svítěj
kojoti krouží okolo nás
klece jsou prázdný a bubny už vířej
a laciný krásky si stahujou pás.

Hodiny hlídaj čas co kolem lítá
sklenice s vínem jsou připravený
koně se vzpínaj a město už zívá
postavy kráčej jako omámený.

A já jsem potkal chlápka
co mi dobrej večer přál
když v dálce bouchla zátka
jen potměšile povídal:

Tohle je poslední noc na Zemi
tohle je vážně poslední noc na Zemi

Kytara kvílí do hlučnýho sálu
Ziggy rozházel svůj kosmickej prach
odletěl s láhví někam do Nepálu
na pozdrav Major Tom rukou mu máv.

Vzbudili ho, pár tvrdejch chlápků v černým po půlnoci
nevěděl on, co se to s ním děje.
Říkali mu, dělej, chlape vstávej, máš tu práci,
do prdele, proč ho nenechají spát?

Ještě včera, kalil s kámošema na pivnici,
radili mu, že by snad neměl tolik pít.
Jim je to fuk, oni totiž nejsou pyrotechnici
a jenom on umí tu bombu zneškodnit.

Modrej nebo červenej, kterej z nich má asi šmiknout?
Hlava ho bolí, tak čert aby to vzal!
Modrej nebo červenej, dneska je mu všechno jedno.
Lidi mám vás rád, ale radši běžte o pár bloků dál!

Tak zas nic nevim, jenom tak sedim
a když se podívám vůbec nic nevidim
zas na mě kouká pod nohy fouká
tvůj ostrej vtip famózní hit.

Zase jen sedim a chtěl bych víc
jenomže nevim jak jak to mám říct
jak se jim vyhnout a všechno stihnout
ostrejm žiletkám tak sakra kam.

Jsem raněnej slepotou
sněžnou slepotou.

Tisíce světel do tmy září
Tisíce oči a stovky tváří
Tisíce ptáků hnízda staví
Tisíce mraku bouři zdraví

Evropa už není Jen voda v moři pění

Tisíce lidi černobílých
Tisíce nožů v srdcích živých
Tisíce draku křidla skloní
A tisíc vlaků s větrem se honí

Tisíce domů k zemi padá
Tisíce stromu přetrhnout hada
Tisíce koní pod kapotou
Tisíce hráčů se samotou

Evropa ... Už není.

Tak už jsem si zvyk
Že jsme spolu jenom na oko
Lžu sám sobě taky tobě
To už jsem si zvyk

Zvyknul jsem si nepřemejšlet
Jestli moc mě máš ráda
A jak se něco změnilo
Prostě jsem si zvyk

Železná košile ohejbá nám hřbet a záda
Nemůžu ji unýst ani o krok dál.
Železná košile ohejbá nám hřbet a záda
A jen jsem zvědavej co s tím udělám.

Pozvali mě na hostinu bez ubrusů
jídla a pití jenom půl
vůbec jsem se nenajedl ani nenapil
o koleno přerazil jsem hůl.

A slečna Svoboda vypadala tak nevinná, za její sukní čekal kat
hlavy se kutálely Veličenstvu do klína a jinde měli zase hlad

A svět dál, dál mlčí
dál, a dál tápe tmou,
a svět se dál, a dál jenom točí
i s žebráckou hostinou.

Pod mostem jsem našel starou harmoniku
zafoukal jsem na ní tichý blues
slyšeli mě námořníci na parníku
hodili mi dolů chleba kus.

A řeka zvečera vypadala tak nevinná, na jejím dně rezavej vrak
a lidi na nábřeží pospíchali do kina déšť na kolejích přejel vlak.

A svět dál, dál mlčí....